Novinky

Než vznikne samotný šperk je k němu nejprve dlouhá cesta. 

ÚPLNĚ NA ZAČÁTKU JE.... hromada skleněných střepů:). Tou se trpělivě probírám, vybírám barvy, aby k sobě ladily a skládám střípky dohromady. Důležité je, aby skla měla stejnou roztažnost a při tavení v peci nepopraskala.

Skleněné střípky spékám při teplotách nad 800 °C. Žárem se slijí dohromady a změní se v rudou lávu. Po postupném vychladnutí vzniká unikátní různobarevné sklo, z kterého vyřezávám a vybrušuji jednotlivé kousky. Ráda ponechávám nepravidelnosti, jenž vznikají při řezání či lámání skla. Takto připravené polotovary putují opět do pece na další výpal. Poté jsou již většinou připraveny k použití na konkrétní šperk, ale některé kousky musí do pece až třikrát.

Pak přicházejí na řadu diamantové vrtáky na sklo a také cín, kterým často sklo minimalisticky zdobím.

Kovové komponenty používám z nerez oceli, která nezpůsobuje alergii a nemění barvu.

Pokud je šperk zdoben cínováním, je dobré cín jednou za čas vyleštit bavlněným hadříkem, aby byl šperk stále krásný, a je vhodné se se šperkem nekoupat. Samotné sklo žádnou údržbu nepotřebuje. Nevadí mu voda ani slunce, zůstává stále stejně pěkné a naopak na světle více vynikne.

Veškeré šperky vyrábím sama ve své dílně, kde mám malou sklářskou pec a často i tvůrčí nepořádek:). I pro sebe si občas vyrobím náušnice či přívěsek a testuji, zdali je šperk kvalitní, jak reaguje na světlo a jaký má ohlas u dalších lidí. 

Práce se sklem mě moc baví a úplně nejraději mám volnou tvorbu, kdy se nechám unášet svými nápady. Většina mých šperků je také jediným originálem. 

Nebráním se však také výzvám, takže pokud by jste chtěli vyrobit konkrétní šperk podle svých představ, neváhejte mě kontaktovat. Ráda pro vás šperk vyrobím:).

Podmalba na skle je velmi stará malířská technika, kdy se maluje na spodní rubové straně skleněné tabulky. Postupuje se v opačném pořadí než při klasické malbě. Nejprve se nakreslí kontury, po zaschnutí se vybarvují detaily a úplně na závěr pozadí obrazu. Poté se sklo otočí a výsledná malba je tedy zrcadlově obrácena a je chráněna touto druhou stranou skla.

Technika podmalby na skle se hodně začala rozvíjet v období renesance v italských Benátkách. Postupně pronikala do celé Evropy. V Čechách byla rozšířena v oblastech, kde se vyskytovaly sklářské hutě, především na Šumavě, Novohradsku, Orlických horách, Jizerských horách, Krkonoších. Námětem byly především náboženské motivy.

Dříve se k podmalbě na skle používaly barvy temperové, ale postupně se malba vyvíjela a nyní se na sklo maluje nejrůznějšími barvami - temperovými, akrylovými, olejovými, tuší, akvarelem...Může se do barev rýt jehlou, vyškrabávat, vymývat štětcem, zkrátka fantazii se meze nekladou.

Podmalba na skle je trvanlivá, barvy nevyblednou a na světle se zcela rozzáří. V průběhu dne má tedy obraz vždy jinou atmosféru - ráno se začínají barvy rozsvěcet, v poledne září a postupně, když se šeří, dostává malba tajemný nádech!